Je opravdu překvapivé, že i po tolika letech diskusí o důležitosti znalosti a sledování hladin cholesterolu, který je jedním z nejdůležitějších rizikových faktorů srdečně-cévních onemocnění, mnoho z nás nezná svou přesnou aktuální hodnotu.
Proč tomu tak je? Cholesterol je sice rizikovým faktorem pro rozvoj srdečně-cévních onemocnění způsobených aterosklerózou, ale sám o sobě nevyvolává bezprostřední změny zdravotního stavu, symptomy „nebolí“. Podle průzkumů se vyšší hladinou cholesterolu může pochlubit 70 % českých žen a 80 % českých mužů. Obvykle se mluví o tom, jak se cholesterolu zbavit. Ale ve skutečnosti by bez něj naše tělo nefungovalo. Jen ho nesmí být přespříliš.
Zvykli jsme si mluvit o hodném a zlém cholesterolu. Existuje ale jen jeden. To, zda bude spíš prospívat nebo škodit, závisí na látce, která ho přenáší. Hodný cholesterol (HDL) je připevněný na velké nosiče a nedostane se do cév. Zlý (LDL) má drobné nosiče a do cév vniká. V tom je problém.
Cholesterol je nedílnou součástí každé naší buňky. Jde o látku tukové povahy, kterou si organismus vyrábí v játrech, část však přijímáme též z potravy živočišného původu (maso, vejce, mléko). Je pro nás na jednu stranu nepostradatelný (mimo jiné je výchozí látkou pro tvorbu žluči a steroidních hormonů a také j nezbytný pro obnovu všech tkání), na druhou stranu však nesmí být v převaze, protože je podle všech dosavadních poznatků spjat se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních chorob.
V těle je cholesterol přenášen pomocí částeček zvaných lipoproteiny, které jsou složeny z tuků a bílkovin. Typy bílkovinných nosičů a poměrné zastoupení tukových složek určují, zda hovoříme o LDL cholesterolu, nebo HDL cholesterolu. HDL je ale více typů a ne všechny jsou skutečně „hodné“. Některé typy „dobrého“ cholesterolu například zhoršují záněty. Bohužel se zatím nedá určit, jaké kvality náš HDL je. Pokud tedy nemáme HDL pod míru, neměli bychom se zbytečně zabývat úvahami o zvýšení jeho množství v organismu, ale spíš bychom se měli soustředit na LDL. Toho by nemělo být víc než 3,4 milimolu na litr krve. Veškerý cholesterol v našem těle by neměl překročit míru 5,2 milimolu na litr krve.
HDL cholesterol (high-density lipoprotein) pomáhá tvořit tělní buňky, organismus si bez něj nevyrobí vitamin D, některé hormony nebo žlučové kyseliny nezbytné pro trávení. Odstraňuje z ostatního těla do jater přebytečné tuky včetně cholesterolu LDL. V zásadě platí, že HDL bychom měli mít více než 1,4 milimolu na litr krve.
Riziko a ohrožení
Za zvýšenou hladinu celkového cholesterolu se považují koncentrace v krvi vyšší než 5 mmol/l (působí proti usazování cholesterolu v cévním řečišti) a naopak LDL cholesterolu co nejméně (méně než 3 mmol/l), protože právě on způsobuje negativní změny v cévních stěnách.
Když je LDL příliš, ukládá se v plátech na cévní stěny, a tím cévy zužuje. Zhoršuje se tak průchod krve do orgánů. Vysoký cholesterol nebolí, nebolí ani zúžené cév – ateroskleróza-, ale může vést k nebezpečným komplikacím, jako je srdeční infarkt, cévní mozková příhoda nebo nedokrevnost dolních končetin. Může se stát i to, že zúžené cévy nepropustí krevní sraženinu a céva se úplně ucpe. To se stane při mozkové mrtvici.
Ateroskleróza je neinfekční zánětlivé postižení cévní stěny. Dislipidémie (zvýšení hladin krevních tuků) zánět cévních stěn potencují. Navíc při zvýšení CRP probíhají cévní změny dynamičtěji, rychleji a aterosklerotické pláty, které se vytvářejí v cévách, jsou náchylnější k praskání a následné trombóze, což je pak příčinou akutních stavů. Muži mají přibližně dvojnásobné riziko aterosklerózy ve srovnání s ženami – tedy až do menopauzy. Do deseti let po menopauze ženy doženou muže a následně je dokonce z hlediska rizika předeženou.